Čistá dětská radost

1. listopadu 2012 v 15:42 | Marie |  INFORMACE - různé

ROZDÁVAT RADOST, pak se dějÍ ZÁZRAKY Líbající

Asi tak bych nazvala včerejší prosluněný i když chladný den. Včera mě čekalo mnoho cestování a vyřizování, odpoledne jsem hlídala Natálku ... šly jsme spolu něco nakoupit do drogerie, kde je i oddělení s hračkami. Chodíme sem spolu často, jen si prohlížíme vystavené hračky a pokud je zde jen něco maličkého, nevydržím a koupím ji drobnost pro radost.
Včera jsem si všimla na stojanu malého sáčku za pouhých 20 Kč, byly to frkačky <3 v sáčku jich bylo za tu cenu 6 kusů.
Netušila jsem co tato drobná hračka způsobí :)
Natálka se nemohla dočkat, až zaplatíme a ona si zatroubí na celé kolo :)))
A jak jsme pomalu kráčely k domovu, Natálka troubila do kroku. Najednou řekla, že chce jít na to " její hřiště " že chce ty zbylé frkačky rozdávat dětem. :))
Daly jsme domů nákup a šly jsme hledat ven nějaké děti.
Kousek od vchodu, šla babička se svým vnoučkem a Natálka za nimi utíkala po chodníku a volala: " Haló, haló vem si trumpetu "
Chlapeček mohl mít tak 2,5 roku, byl tímto voláním hodně zaskočený, frkačku chtěl, jen se hodně styděl a šeptal své babičce, aby si dárek vzala do ruky ona :) On měl totiž velmi důležitou práci, táhl dlouhou suchou větev a tak nemohl přece držet ještě frkačku :) Nechtěl nám říct jméno, prý je DINOSAURUS a cenil na nás zuby :))) Tak jsme jim jen zamávaly a šly jsme hledat další děti. Natálka uviděla nějakého tatínka, jak veze kočárek se sedícím chlapečkem a opět volala: " Haló, haló ... tady máte trumpetku " ... Ten mladý tatínek po chvilkce uslyšel Natálčino volání, zastavil, pověděl nám jak se synek jmenuje, že je to OLIVER :) Museli by jste vidět překvapené a radostí svítící jeho oči, když mu Natálka podala frkačku a jemu se hned podařilo zafrkat jak to dělala Natálka.
Poděkovali jsme si navzájem a rozloučili se.

Po chvilce jsme přicházely k dětskému hřišti, u cesty rostou borovice a Natálka na ty stromky začala mluvit a ukazovala borovicím jakou má krásnou trumpetku. :)) Odpovídala jsem hlasem tenkým za stromy: " Jéé Ty máš Natálko krásnou trumpetku, takovou jsme ještě neviděly, děkujeme, že jsi nám ji přišla ukázat " ..... Natálka byla nad míru spokojená <3 ona velmi často hovoří ke květinám, k broučkům a stromům ... miluju její fantazii a ráda hraju její hry <

Konečně jsme byly na dětském hřišti, bylo zde mnoho dětí a Natálka se rozhlížela komu podaruje další frkačku. Uviděla malou holčičku a než jsem vyndala sáček z kabelky děvčátko jí zmizelo z očí. Ale to jí neodradilo, našla si jí pod prolézačkou a utíkala za ní a s láskou ji předávala malý dárek. Kousek dál toto všechno sledovala malého děvčátka její maminka, měla ještě v kočárku miminko, hned jak malá holčička (Hanička) začala foukat do frkačky, přijela maminka Haničky k nám blíž s úsměvem na tváři a děkovala za svou dcerku. Chtěla mi přispět penězi, to jsem okamžitě zakázala, se slovy, že by se tím pokazila radost. Ona vyndala z tašky čokoládové lízátko, byl to medvídek. Natálka byla mile překvapená. V kabelce zbývaly ještě dvě frkačky. Kolem nás se postavili dva kluci a toužebně koukali na děvčátka jak si troubí :) Natálka mi najednou říkala, dej jim taky trumpetku, odpověděla jsem jí, dobře, to jsou už dvě poslední a Tobě zůstane jen ta co máš v ruce ... ano, ano mi říkala s úsměvem na tváři. Podávám tedy chlapečkům frkačky, byly tak vděční, že také dostali, hned měli úsměv na tvářičkách :) podívám se na Natálku a ona se začala tak nahlas smát, byla tolik šťastná ... TO BYLA TAKOVÁ KRÁSA - NÁDHERNÝ OKAMŽIK :)) Tolik šťastných dětí za pouhou dvacetikorunu :)
Po chvilce společného troubení jsme se rozloučily a pamalu jsme kráčely směrem k domovu. Sluníčko už moc nehřálo ... a jak tak pomalu jdeme, uvidím u chodníku kde jsou kontejnery na tříděný odpad je odložený kus nábytku a v něm byl veliký igelitový pytel a vidím zde velké plyšové hračky :) Pomyslela jsem si, že bych je strčila do pračky a věnuji je nějakému dětskému domovu, ale vše probíhalo úplně jinak. Natálka když to spatřila, ptala se mě, jestli může pytel nést ke mě domů ? Souhlasila jsem. Doma Natálka sama vkládala plyšové psy do pračky a ještě v na dně igelitu bylo cosi zeleného, to chtěla po mě rychle vyndat a volala: " JÁ CHCI TO ZELENÝ " ... zapnula jsem pračku a vyndavám " to zelený " a jak jsem se dotkla, celé to začalo nádherně barevně svítit .... no to bylo něco pro dětské oči ! Nejdřív jsem celou hračku důkladně umyla, pak jsem si řádně umyly ruce a začal pro Natálku skoro vánoční okamžik. Hračku už nedala z ruky, zjistila, že když cvaká, že se mění barvy ... a vnučka měla malé vánoce :)

Asi za půl hodinky pračka doprala, šla jsem hračky vyndat, Natálka se totiž nemohla dočkat. A začala další její hra :)) Mluvila na maličkého zrzavého pejska, kterému dala jméno Alík, a říkala mi, že je šťastný, že jsme ho zachránily. Všimla jsem si, že Alík má na zádech kousek rozpáraný, navlékla jsem jehnu s nití a šla Alíkovi zašít kabátek. Natálka mi říkala, že se toho Alík bojí a uklidňovala ho: " Neboj, to nebolí "
Došila jsem podávám vlhkého a voňavého pejska Natálce a ona, že chce fen a prý mu vysuší kožíšek. Zapínám jí fén, chvilku pejska sušíme. Pak už to Natálku nebavilo. A začala se s ním mazlit, že prý on se chce mazlit :) Koukám na vnučku, jak je šťastná a najednou jsme se obě dvě udiveně na sebe podívaly .... TEN VYPRANÝ PEJSEK ALÍK Z NIČEHO NIC ZAŠTĚKAL A BĚHEM HODINY JEŠTĚ 4 x :)
Druhý velký pes dostal jméno Dingo, s ním si asi hraje až dnes, ten tak rychle neschnul.

Včerejší den mě vedl od jednoho zázraku k druhému, hlavně jsem prožila už od rána mnoho radosti.

Nejvíce mě těší, že Natálka umí rozdávat a dělat radost dětem i dospělým Úžasný
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama